Jdi na obsah Jdi na menu

Básně - Marta Hajnová

3. 2. 2011

 

Zima

Když končí vláda podzimu

k zemi se snáší sněhové vločky,

kraj přichystaný na zimu

do bílého se strojí mlčky.

 Mráz zdobí okna do krajek

a v slunci, rampouchy jak křišťál svítí,

člověk by slovy sotva řek

co krásy skrývá to ledové kvítí.

Kraj najednou celý čistým se zdá,

v tom skvostně stříbrném jasu

málokdo vábení odolá,

pohladit chtíce tu neskonalou krásu.

 

 

 

 

Realita

Díváš se? No řekni, copak vidíš
a čím pak jsi okouzlen?
Životem? Nebo jen kouzlem vnadných žen?
Co stojíš a čemupak se divíš!          

Jak čas překotně utíká?
  Nu co, vždyť utíká tak všem
měníce tváře dětí, mužů, žen
tak netvař se, že tebe se to netýká!

 

Vždyť život tak rychle plyne
že člověk neví, zda to nebyl sen
  a co jisté je – to smrt je jen

a potom?
  Všechno bude jiné!

                                       
Marta Hajnová