Jdi na obsah Jdi na menu

Co je dědina?

5. 8. 2009

Co je to Dědina?

 

Dědina je rekvalifikační a rehabilitační středisko pro nevidomé a slabozraké. Středisko sídlí na Praze 6 na sídlišti Dědina. Proto se mu mezi nevidomými a slabozrakými neřekne jinak než-li právě Dědina.

Od druhého února 2009 jsem na Dědině na sociální rehabilitaci a moc se mi tam líbí. Máme tu pestrý program. Za jeden den máme tři vyučovací bloky. Jeden blok trvá 90 minut. Samozřejmě bloky nejdou hned za sebou, ale jsou mezi nimi přestávky na odpočinek a na oběd. První blok začíná v 8:45 a poslední končí v 15:30.

Mně osobně se líbí všechny činnosti, které v jednotlivých blocích děláme. Chodím například do výtvarné dílny k lektorce Alici, která nás učí pracovat se dřevem, ale i s papírem. Měli jsme tu i výstavu našich prací a já jsem přinesla nějaké nové nápady. Společně s Alicí jsme vyrobily takové stojánky na tužky z ruličky od toaleťáku. Stojánek jsme vyzdobily kytkami, nebo hříbky, které jsem vystřihla ze čtvrtky. Vše bylo ale nejprve třeba nabarvit a nakonec ruličku a vystřižené tvary slepit. Výsledný stojánek byl povedený. Alice mě moc pochválila. Podobně jsme vyráběly i kytky, které se zalíbily i ostatním klientům. Společně jsme jich vyrobili 11 a vyzdobili jimi stoly v jídelně.

Chodím také na kurz sebeobsluhy. Tam se učím vařit. Každé pondělí odpoledne máme s dalšími klienty dramatický kroužek. Máme tu i možnost dalšího vyžití: keramickou dílnu, tkací a košíkářskou dílnu. Učíme se tu i angličtinu a máme tu i výuku PC, kde se učíme pracovat na speciálně upravených mluvících počítačích nebo počítačích s hmatovým výstupem.

Jsou tu i lektoři, kteří nás učí prostorovou orientaci se slepeckou holí. V neposlední řadě tu jsou tři starší dámy jmenují se Jiřinka, Hanička a Mirka, které nám moc dobře vaří. Patří jim veliký dík. Máme tu i rekvalifikanty. V některé již zmíněné dílně v tkaní, košíkách nebo keramice jsou různě dlouhé rekvalifikační kurzy. Také tu mají místnost maséři. Je jich jen menší skupinka. O letních prázdninách máme všichni volno a naše středisko se stává jakou si ubytovnou pro turisty.

Je nás tu dohromady asi tak 40 klientů. Daří se nám tu dobře. Doufám, že se Vám čtenářům časopisu Dorášek také v našem středisku taky líbilo, když jste se tam někteří byli v dubnu podívat na exkurzi.

 

Radka Zítková
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář