Jdi na obsah Jdi na menu

červenec - srpen 2012

13. 8. 2012

 Zřícenina hradu Štěpanice – Benecko

 
Sešli jsme se na autobusovém nádraží a i přes nejisté počasí jsme dojeli do Dolních Štěpanic, kde jsme u mostu vystoupili a dále pokračovali již pěšky. Naproti nám přišla Marcela se svým čtyřnohým přítelem a vedla nás správnou cestou. Zajistila nám i odborný výklad. Hrad nedaleko Horních Štěpanic, na kterém probíhají malé rekonstrukční práce pro obnovu obytného křídla. Na skále nad hradem jsou zbytky asi původního vnitřního hradu bohatě prorostlého kořeny stromů. Dodnes jsou dobře patrné hradební valy, jehož prvním známým majitelem byl Jan z Valdštejna připomínaný roku 1304. V držení Valdštejnů zůstal po celou dobu své existence, rezidenčním a správním objektem přestal být na počátku 16. stol. a v roce 1543 je uváděn již jako pustý. Období největšího rozkvětu hradu trvalo od pol. 14. stol. do konce 15. stol., kdy se v okolí rozvíjela těžba rud a zlata a hrad byl jejím ústředním zpracovatelským střediskem. Při nedávném archeologickém průzkumu byla odkryta část obvodu bergfritu, poškozeného odstřelem v 18. stol.
Prohlídka místního farního kostela Nejsvětější Trojice z roku 1792 i s výkladem nás nadchla. Zde jsme si s nadšením poslechli i hru na varhany. Potom jsme došli až na Benecko, kde jsme si opekli buřty, na kterých jsme si moc pochutnali. Poseděli jsme si a vychutnávali si pohledu na Krkonoše. Počasí nám nakonec celý den vydrželo a my jsme nezmokli.
 
 
Rokytnice nad Jizerou Lanová dráha - Dvoračky
 
Přes nejisté počasí jsme odjeli do Rokytnice nad Jizerou, kde jsme měli v plánu vyjet si lanovkou a dále pěšky dojít na Dvoračky. Lanová dráha vede z rohu parkoviště v Horní Rokytnici nad Jizerou k chatě Lovčenka v Horních Domkách. Její délka je 1 213 m a přepravní kapacita v letním období je 500 os/h. Cestou se nám několikrát změnilo počasí, nejprve bylo krásně, pak se zatáhlo, sprchlo a opět hezky. I přes aprílové počasí jsme obdivovali krásný jasný výhled na okolní krajinu. Když jsme přicházeli k chatě, tak už zase pršelo. Při obědě padaly dokonce kroupy. Dvoračky jsou velmi stará bouda, původně horská zemědělská usedlost. Založena byla roku 1707 rodinou Schierovou. V březnu 1893 vyhořela a spáleniště koupil hrabě Harrach a přestavěl ji na hostinec. V roce 1921 přešla při pozemkové reformě do rukou státu a byla pronajata české rodině Puhonných, která ji později koupila. Po obědě jsme se vraceli stejnou cestou k lanovce, kde jsme měli zaplacenou i zpáteční jízdu a podařilo se nám pěkně zmoknout. Jízda lanovky směrem dolů je pro slabší povahy náročnější než jízda nahoru. Pohled před sebe na otevřenou krajinu a do hloubky každý žaludek neunese. Jízdu dolů jsme každý zvládli bez úhony a v Rokytnici nás už opět vítalo sluníčko a cestou domů se nám podařilo zase uschnout. Ani počasí nám nepokazilo hezký zážitek z této cesty.
 
 
Máchovo jezero – výlet parníkem
 
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží v hojném počtu 20 lidí. Nálada byla výborná, jen se nám nechtělo ukázat sluníčko, a přesto jsme věřili, že se to vybere k lepšímu, neboť spousta z nás se chtěla vykoupat. Vydali jsme se do Turnova a pak směr Doksy. Jelikož jsme dorazili na místo dříve, tak jsme měli rozchod a většina z nás si dala svačiny z domu nebo navštívila místní občerstvení. Větřík pofukoval a česal nám vlasy, do toho krásně šuměla voda, výhled při svačině byl na přístaviště, kde byly ukotveny lodě. Po svačině jsme se prošli a Zuzka nám vyprávěla o historii Máchova jezera, kterou měla pěkně připravenou.
Máchovo jezero není jezero, ale rybník. Založil ho Karel IV. Roku 1366. Rybník zdobí dva malé ostrůvky: Myší zámek a Kachní ostrov. Na pískovcové skále na Myším zámku jsou zbytky tvrze z 15. století. V 80 letech 19. století se rybník stává oblíbením místem odpočinku. Ve 30 letech přichází turistický spolek s myšlenkou spojit rybník a jeho okolí se jménem Karla Hynka Máchy. V 60 letech se zde začaly rozšiřovat pláže, rozvinula se lodní vyhlídková doprava a vznikaly nové kempy. Kdo navštíví toto místo jako my, okouzlí ho divoké a tajuplné rokle. Pyšní se zde zříceniny hradů jako např. Starý Bezděz, Jestřebí a Bezděz samotný. Při pobytu na Housce můžete pociťovat sílu magických temných sil. V roce 1930 byla na hradě Bezděz umístěna pamětní deska K. H. Máchy, ale to zase jindy, až nabereme nové síly. Je tolik míst, které jsme nestihli, ale i tak jsme viděli z parníku spoustu pěkného. Na nádraží jsme se domluvili, že další návštěvu zaměříme na zámek. Byl to opravdu krásný den se spoustou zážitků.
 
Nová Paka – pivovar
 
Opět jsme se po dovolené sešli na plánované exkurzi do pivovaru. Ve vlaku jsme si povídali o tom, co vše jsme prožili. Cesta k pivovaru nám velice rychle uběhla. Usadili jsme se v kiosku a čekali na ostatní, kteří měli přijet auty a po vlastní trase. Aby nám čekání lépe uteklo, tak si někteří mezi tím ochutnali piva nabízená v kiosku. Když jsme se všichni sešli, tak si nás odvedl průvodce a začala prohlídka. Po přivítání průvodcem u brány pivovaru začíná již samotný výklad, kdy jsme byli nejdříve seznámeni s výrobou sladu – prohlédli si namáčecí náduvníky a prostory sladovny. Základní kámen pivovaru v Nové Pace byl položen r. 1871 a již během prvního roku byla uvařena historicky první várka. Od dob svého založení se pivo nikdy nepřestalo vařit. V současnosti akciová společnost Pivovar Nová Paka zaměstnává přibližně 45 zaměstnanců a vaří 7 druhů piv. Prohlídka pokračuje výkladem na varně, cesta z varny do sklepa vede přes prostor bývalých chladících štoků, kde pivo původně chladlo. Po točitých kamenných schodech se dojde až do ležáckého sklepa. Sklep plný ležáckých tanků se zrajícím pivem může být pro některé návštěvníky splněním životního snu. Všude kolem je nepředstavitelné množství piva. Tolik piva by ani jeden mocný piják nedokázal vypít za celý svůj život. Z těchto tanků se z původního pivovarského mázu ochutnává to pravé pivo – pivo v té nejpřirozenější a nejčistší podobě, které bohužel není možné prodávat běžně v obchodě. Pivo chuťově plné a bohaté tak, že i při teplotě 2°C je pochoutkou pro každého člověka. Poté jsme byli usazeni v nově vybudované restauraci na varně, kde jsme ochutnávali pivo již hotové. Zde nám byl promítnut film a pivovar nám byl představen i s historickým vývojem a znovu podrobně vysvětlen postup výroby piva.
Pivovar v Nové Pace je výrazně orientován na export, cca 40% produkce směřuje do zahraničí. Tradičním trhem pro novopacké pivo jsou USA, pobaltské státy, Německo, Polsko, Izrael, Jižní Korea a Finsko. V současné době podnik zaměřuje své aktivity také na oblast cestovního ruchu. Odcházeli jsme ve veselé náladě a vydali se do „Hospůdky Na Horce“, kde vaří domácí kuchyni a chutně jsme se najedli. Syti a spokojeni jsme se přemístili na nádraží a pokračovali domů.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář