Jdi na obsah Jdi na menu

červenec, srpen, září 2010

28. 10. 2010

Posezení na Treperce

 Letošní léto vcelku nebylo to „pravé“ hřejivé. Zvykli jsme si na teplé slunečné dny, ale slunečných dnů s vysokými teplotami bylo poméně. Převládalo deštivé a chladnější počasí. Příroda je mocná čarodějka a nám nezbývá, než se přizpůsobit.
Léto jsme přivítali v hezkém a příjemném prostředí na Spálově u paní Špatné (viz. článek v Dorášku na červenec )

Další letní  posezení jsme měli 15. července  na Treperce, na zahradě u Janočků, kde jsme se vyhřívali na sluníčku v družném a  vtipném odpoledni, kde došlo i na specialitu léta – opékání buřtů.Po této akci,jsme se už těšil na své plánované dovolené. Užít si sluníčka, teplého moře, projít se po horách, nebo odpočívat doma, navštívit známé a třeba posedět jenom s rodinou, přáteli a nabírat nových sil.

 

Náchodský zámek

 Srpen jsme zahájili výletem (4. srpna) do Náchoda, (viz. článek) prohlédnout si město a seznámit se s historií zdejšího zámku. Na to, že na výlety jezdíme hromadnými dopravními prostředky, vlakem nebo autobusem, se nás vždy sejde dostatečný počet zájemců. Vždy se těšíme na naše frekventanty v Praze na Dědině, na Radku Zítkovou a Vláďu Kučeru, kteří se s námi mohou zúčastňovat letních akcí.

 

Rekondiční pobyt na Benecku

Od 13. do 19. srpna uspořádala odbočka SONSu Česká Lípa rekondiční pobyt v horském hotelu TOP na Benecku. Z naší organizace se tohoto pobytu zúčastnilo osm členů. Pochvalné ohlasy byli na ubytování, prostředí i stravu. Velká pochva a poděkování patří paní Mgr. Ludmile Chalupové, která se zasloužila o dobře připravený program a spokojenost zúčastněných. Pochvalné poděkování si  zaslouží i pan Jakub Podhajský, který  paní Chalupové pomáhal s realizaci programu. Rekondice se vydařila a všichni se těší na další podobné akce.

 

Riegrova  stezka 

Dne 26. srpna jsme se vydali na odpolední turistický výšlap. Po poledni jsme odjeli vlakem do Železného Brodu  a potom do Spálová, kde bylo nejdříve občerstvení v místní výletní restauraci. Zde jsme uhasili žízeň a nabrali síly na pět kilometru dlouhou trasu po Riegrově stezce do Semil. Vydali jsme se proti proudu Jizery. Úzká cesta plná vyčnívajících kamenů a kořenů od stromů, v některých místech stoupající strmě nahoru a vracející se zpátky dolů, nás provázela po celé trase. Šli jsme pomalu dávajíce pozor kam a na co šlapeme. Vzájemně jsme se hlídali, abychom neuklouzli a neskutáleli se ze stráně do studené vody řeky Jizery. Na Böhmově vyhlídce byl odpočinek s výhledem na strmé údolí s protékající řekou a na protější stráň, na právě projíždějící vlak      a na Krkavčí skálu. Naše putování jsme zdárně zakončili v Semilech s přáním připravit další podobný výlet.

 

Kutná Hora

 Začátkem září jsme se vydali na další z plánovaných výletů. Tentokrát do Kutné Hory, kde jsme navštívili chrám sv. Barbory a Vlašský dvůr.

Chrám sv. Barbory byl založený v roce 1388 a z velké části byl zbudován pod patronací horníků. Jeho velkolepá stavba měla dosahovat dvojnásobku dnešní délky, probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou kutnohorských dolů. Vlivem nejrůznějších událostí byly práce několikrát přerušeny a definitivního ukončení bylo v roce 1905. Prvním projektantem chrámu se stal Jan Parléř, syn Petra Parléře - stavitele Svatovítské katedrály. Shoda architektury chrámu s pražským Svatovítským domem není tedy náhodná. Opravdovým zlomem bylo působení pražských mistrů - zprvu stavitele Matyáše Rejska a po něm královského architekta Benedikta Rejta.

S poklesem těžby stříbra pozvolna vysychaly i finanční zdroje a tak byl v r. 1558 chrám uzavřen provizorní zdí.V roce 1626 byl chrám předán do správy jezuitům.

Při naší návštěvě nás nejvíce zaujal hlavní oltář s patronkou horníků sv. Barborou, varhany a  architektura chrámu, která je podnes vynikající učebnicí vývoje gotického stavitelství v Čechách.

Dále jsme navštívili Vlašský dvůr. Je to dochovaný hrad s nejvýznamnější středoevropskou mincovnou. Založil jej Václav II. r. 1300, krátce poté, co střední Evropu zachvátila "stříbrná horečka" související s objevem bohatých nalezišť v Kutné Hoře.

Hrad prošel mnoha přestavbami a přístavbami  až do konce 19. století, kde získal dnešní podobu. Ve 14. stol. byla z celého království soustředěna výroba mincí do Kutné Hory, kde se razily stříbrné tolary, tzv. pražské groše, uznávané a žádané i v jiných zemích. Naše průvodkyně nás podrobně seznámila  s historií tohoto objektu a provedla nás po zajímavých místech, jako je kaple vyzdobená barevnými freskami, třemi malými oltáři a varhany, které se rozezvučí jedou za rok, na svátek sv. Václava. Dále jsme si prohlédli mincovnu s raženými stříbrnými mincemi a hlavně jednací sál, který je v původní podobě a stále funkční. Je určen ke slavnostním příležitostem, vítáním občánků, promocím, svatbám, koncertům, různým zasedáním apod.

Po prohlídce se nám podařilo vyhledat staročeskou restauraci U kata (která byla nedávno v televizi), kde jsme s chutí poobědvali a cestou na nádraží navštívili  místní cukrárnu.
                                                      Zuzana Podhajská

 

Rozloučení s létem

       Začátkem září se počasí opět zhoršilo, léto pomalu doznívalo, teploty poklesly a přišlo chladnější a deštivé počasí, jako by už nastal podzim.

       Rozloučení s létem se mělo uskutečnit devátého září  u paní Zuzany Podhajské, měli jsme se sejít na zahradě a posedět pod novou pergolou a u krbu  si opéci  buřty. Ale nebylo nám to přáno. V den naší akce celé dopoledne pršelo. Buřty jsme už měli zakoupené, narychlo jsme přehodnotili program a zvolili náhradní variantu. Zůstali jsme v klubovně a buřty si udělali na černém pivě. Ze surovin jsme použili domácí lečo a pro vylepšení chutě jsme přidali doma pěstovaná rajčata a papriky.
Odpoledne přestalo pršet a kolem páté hodiny dokonce na chvíli vysvitlo sluníčko. Neváhali jsme a narychlo se přestěhovali k pí. Zuzaně na zahradu. Je to asi deset minut cesty. Očekával a přivítal nás pan Ján Vanda (Zuzany tatínek), který se na posezení tolik těšil a nemohl se zúčastnit náhradního programu. Tak se nám odpoledne vydařilo. Začínali jsme v klubovně a skončili pod pergolou, kde se nás ujal, vtipně pobavil a pohostil pan Vanda.

 

Výlet do Dětenic

Náš poslední výlet v tomto roce směřoval do Dětenic, které jsou tolik vychvalované. Hlavně pro svůj pivovar a neobvyklou staročeskou krčmu. Dětenice vznikly pravděpodobně kolem roku 1052. Podle pověsti kníže Oldřich z rodu Přemyslovců, lovil ve zdejších lesích a našel opuštěné děti. Ujal se jich, nechal jim postavit ves a pojmenoval ji Dětenice.

Nejdříve jsme zavítali na zámek, který má v dnešní době nového majitele. V roce 1998 koupili zámek manželé Ondráčkovi, kteří vlastní dětenický zámek dodnes a také ho zrekonstruovali do současné podoby podle dochovaných pramenů.

Prozatím je zpřístupněno přízemí a první patro. Byli jsme mile překvapeni, zdařilím návratem, neboť  zámek vlastnilo mnoho majitelů.
Zámek byl původně vystavěn jako gotická tvrz. Až koncem 16. stol. přestavěl Bohuslav Křinecký tvrz na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé Hoře se stal majitelem Albrecht z Valdštejna, dále hrabě Jan Kristián Clam-Gallas, který  přestavěl renesanční zámek na pozdně barokní sídlo a tak se nám zachoval dodnes. Po roce 1848 se stali majiteli zámku Maltézští rytíři, které v roce 1903 vystřídala rodina židovského průmyslníka Adolfa Blocha. Blochův syn investoval celý rodinný majetek do jakéhosi pochybného obchodu na burze  s drahými kovy a přišel úplně o vše. Když se v roce 1948 stal majitelem Dětenic stát, byl na zámku zřízen internát (pasťák). Po prohlídce zámku si nás vyzvedla korpulentní dáma v dobovém kroji a provedla nás pivovarem. Seznámila nás s výrobou piva, které nikde nekoupíte, pouze a jenom v jejich krčmě, dále s výrobou sudů, s kvašením piva, historií pivovaru a jeho znovu otevření.

Po prohlídce jsme šli ochutnat pivo. Při vstupu do tmavého sklepení, osvětlené jenom svíčkami, nás personál silným hlasem pozdravil „Pozdrav Pán Bůh pocestný, vyberte si místo a sedněte.“ Chvíli nám trvalo, než jsme si zvykli na  tmu a potom jsme se vydali na prohlídku tohoto tmavého a rozlehlého sklepení. V první části sklepa  u šenku postávala obsluha, čekající na usazení hostů. V druhé části byl krb s otevřeným ohništěm a všude pod silnými dobovými stoly byla rozházená sláma. Po usazení ke stolu okamžitě přiběhl číšník a hulákajíc, jako kdyby ho čerti brali na rohy, se nás zeptal „Co budete chlastat a žrát, bando?“ Poručili jsme si pivo, které musíte „chlastat“ s mírou, neboť pokuď nejste na tento mok zvyklí, se zlou se potážete a návštěva záchodku je zajištěna. Z mnoha druhů masa, většinou dělané na grilu, jsme si vybrali staročeskou kachnu se zelím a knedlíkem, přinesenou v pekáčích na pečení buchet, se slovy obsluhy:  „Tady máte žrádlo a nažerte se.“ Během našeho stolování jsme byli obsluhujícími několikrát vyrušeni, a to vždy touto květnatou mluvou. Dokonce k nám přišel i trpaslík v dobovém kroji s neobvykle širokým kloboukem a snažil se nám prodat cetky – tretky. I když  jsme o této mluvě slyšeli a byli jsme na ni připraveni, bylo to překvapení. Náš dojem byl takový, že to se staročeskou mluvou a hospodou nemá nic společného. Zavánělo to vulgarismem a neúctou k návštěvníkům. Připadali jsme si jako méněcenní a báli jsme se promluvit. Po této ukázkové krčmě jsme si vylepšili odpoledne v kulturní cukrárně při dobré kávě a zákusku.

 

                                                  Milan Janočko