Duben 2012
Liberecké muzeum - Lokamozaic
Tentokrát jsme měli v plánu navštívit Severočeské muzeum v Liberci a zapojit se do uměleckého projektu s charitativním přesahem. Loukamosaic je unikátní umělecké dílo, do něhož se doposud zapojilo přes 6 000 lidí ze všech koutů světa na základě společného projektu akademického sochaře Michala Bouzka a malířky Lucie Crocro. Je vystavováno v galeriích, muzeích a botanických zahradách. Myšlenkou Loukamosaic je propojit rozdílnosti a zároveň uskutečnit umělecký experiment, a to na základě vztahu člověka s přírodou. Autoři projektu a jejich přátelé založili občanské sdružení Femancipation (osvobození květů), které pomáhá tuto ideu realizovat. Společná mozaiková louka sestává z jednotlivých květů, vytvořených technikou mozaiky dětmi i dospělými. Velké květy a jiné kompozice vznikají na základě spolupráce školních tříd nebo skupin dospělých. Slova spisovatele Martina Bubera „Pomoc není ctnost, ale tepna bytí“ se stala mottem pro charitativní součást projektu pro dětské domovy a nevidomé. Nevidomí účastníci tak mají jedinečnou příležitost vytvořit si vlastní mozaiku s použitím trojúhelníkových kousků opatřených Braillovým písmem. Po příjezdu nás s touto akcí seznámil pracovník muzea a vysvětlil nám, jak postupovat. Koupili jsme si kazetu s buňkami, certifikátem a pustili se do vytváření naší mozaiky, která se po zalepení označila číslem certifikátu a názvem naší organizace. Pod tímto číslem bude možné ji po umístění identifikovat. Spokojeni s výsledkem jsme se vydali na společný oběd a cestu domů.
Výlet na Nouzov
Dohodli jsme se, že si tentokrát uděláme pěší výlet na Cimrmanovu nejníže položenou rozhlednu na Nouzově. Sešli jsme se na náměstí a počkali na autobus, kterým jsme se nechali dovézt do obce Příkrý a vydali se na cestu. Počasí nám přálo, nikam jsme nespěchali, postupovali jsme pomalu a kochali se okolím. Procházeli jsme kolem jízdárny, kde se v ohradě pásli krásné jezdecké koně. Neodolali jsme a museli dojít až k nim, natrhali jsme jim zelenou trávu a pokoušeli jsme se je krmit. Poté jsme pokračovali cestou na Nouzov, kde jsme došli až k rozhledně. Po malém občerstvení a posezení jsme pokračovali cestou k Semilům. Máte-li rádi nadhled a recesi a nad definicemi rozhleden klidně mávnete rukou, pak určitě zavítejte. Už skoro 10 let tam stojí Cimrmanova nejnižší rozhledna na světě. Jak toho její stavitelé dosáhli? Prostě výška jejich rozhledny se uvádí jako záporné číslo. Na otázky proč, jak s tím souvisí postava Járy Cimrmana, a co stavitele motivovalo, se dočkáte odpovědí nejlépe přímo na místě. A pokud si myslíte, že z nejnižší rozhledny nemůže být krásný výhled, tak budete hodně překvapeni. Navíc, Cimrmanův prototyp dalekohledu není jediným recesistickým výtvorem, který si zde můžete vyzkoušet. Dalším je třeba šlapací telefon, a vlastně každý rok něco nového přibývá. Tvůrci rozhledny by také rádi místo dřevěné rozhledny postavili kamennou, samozřejmě opět s přívlastkem nejmenší na světě. Všichni byli spokojeni z vydařeného výletu, jen trochu ušlapaní a unavení.
