Jdi na obsah Jdi na menu

léto 2011

30. 8. 2011

 

Výlet do Polska

Jsem moc ráda, že jsem v mém věku před pár lety potkala hodné lidi, kteří mě přizvali mezi sebe do společnosti organizace SONS. Potkávám se s nimi každý čtvrtek, a to nejen při zajímavých přednáškách v budově Archivu, ale především na výletech.

Už jsme viděli tolik pěkných míst – ať to byly historické památky nebo jsme viděli různé zajímavosti v muzeích, viděli jsme i krásy přírody. Návštěva ZOO ve Dvoře Králové n/Lab. byla také zajímavá. Tak bych mohla pokračovat a snad napsat jakýsi seznam naších výletů, ale protože bych mohla na některé zapomenout, tak tedy seznam nenapíšu. Ale vracím se k poslednímu výletu do Polska, do Szklarské Poreby – Muzeum Země. Cesta vlakem byla zajímavá, vlak projíždí krajinou, kde se potkávají Lužické hory s Krkonošemi. Podél trati bylo tolik krásných květů náprstníků. Jejich zvonečky jakoby nám mávaly na pozdrav. Jsem ráda, že nadšenci obnovili málem zapomenutou trať, která v nedávné minulosti zmizela i z map navždy. Ohromilo mě i nádraží ve Szklarské Porobě. Nečekala jsem, že bude tak rozsáhlé, přímo velkolepé i s nádražní budovou. Na té je znát rukopis doby, kdy v této části Krkonoš sídlilo německé osazenstvo. Historie někdy vtiskne výrazné prvky doby staveb. Szklarska Poreba je půvabná Krkonošská obec, uklizená, vstřícná k turistům. Pěkným přírodním prvkem je v této obci malá říčka, která se podle údajů v mapě jmenuje polsky KAMJENZYK. Tento poslední výlet byl sice dost fyzický náročný, byli jsme všichni unaveni a tak jsme si trošičku odpočinuli až cestou vláčkem domů do Čech, do Harrachova dále do Tanvaldu a nakonec jsme vystoupili v Semilech.
Únava přejde a já se těším, že pojedu na další a další výlety, které každého z nás hodně obohacují. Musím poznamenat to hlavní – Dík paní Podhajské a panu Janočkovi, který má vždy vše tak dobře, a pečlivě připravené. Je to hodný, čestný člověk, kterých v poslední době v české společnosti ubývá. Jen zdraví aby se nám nikomu nehoršilo. Čas bývá někdy prevít!

V Semilech 3. července 2011

Eva Marková

 

 

Pražský hrad

Pražský hrad tak, jak ho v dnešní době vnímáme, symbol Prahy a symbol České republiky, s velkou historií od počátku založení až po dnešní dobu. Sídlo českých knížat, králů, císařů a od roku 1918 prezidentů. I když mnozí z nás v rámci výletů hrad navštívili a prohlédli si zpřístupněné prostory, stále láká k dalším výletům.

Na Pražský hrad jsme se vydali sedmého července s odhodláním prohlédnout si co nejvíce. Po zakoupení vstupenek na velký okruh, které jsou v platnosti dva dny, jsme se vydali na prohlídku. Původce jsme neměli, museli jsme si vystačit s informacemi z internetu. Začali jsme u hlavní vstupní brány, která je z období vlády Marie Terezie, s částečně pozlaceným obloukem. Pořídili jsme si foto u hradní stráže a pomalu prošli prvním nádvořím. Zastavili jsme se před Matyášovou bránou. Brána je pojmenována po císaři Matyáši II. Na štítu brány nese nápis, který vyjmenovává jeho hodnosti, znaky zemí a císařský znak. Projitím této brány, jsme přešli na druhé nádvoří, které vzniklo za vlády císaře Rudolfa II. Je spojeno s průchody se zahradou Na Baště a s Prašným mostem. Na nádvoří stojí Kohlová fontána a studna z roku 1702. V severní části traktu je hradní obrazárna.

Vstupem na třetí nádvoří jsme se ocitli před katedrálou svatého Víta. Plným jménem katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která byla obležena turisty převážně z ciziny. Museli jsme se doslova prodrat ke vstupnímu vchodu. Po vstupu jsme si pečlivě prohlédli celou katedrálu, která dříve sloužila ke korunovaci českých králů a královen. Také k uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů. Katedrála byla založena kolem roku 925 knížetem Václavem I. a byla dostavěna až v roce 1929.

Před prohlídkou Starého královského paláce jsme se zastavili u monolitu od T. G. Masaryka, který slouží jako památník obětem první světové války, dále u sochy sv. Jiří, bojující s drakem, a prošli jsme kolem sídla prezidenta republiky. Starý královský palác byl postaven koncem 9. století a až za vlády krále Vladislava Jagelonského vznikl velkolepý slavnostní Vladislavský sál. Byl využíván ke královské reprezentaci, korunovačním slavnostem, hostinám, konaly se zde rytířské turnaje a trhy. V dnešní době slouží k volbě prezidenta a různým významným slavnostem.
Do oběda jsme ještě stihli Zlatou uličku s Daliborkou, která je nově zrekonstruovaná. I zde jsme narazili na plno turistů a do jednotlivých domečků se proto těžko dostávalo. Za císaře Rudolfa II. ulička sloužila alchymistům, kteří se zde pokoušeli vyrobit zlato. Později zde bydlela pražská chudina. Ulička byla obydlena až do druhé světové války. V čísle popisném 22 žil v v roce 1917 spisovatel Franc Kafka a v čísle 12 se scházeli slavné osobnosti jako byl Jaroslav Seifert, František Halas, Vítězslav Nezval a další.

Po obědě na nás padla únava z hradní dlažby, kterou jsme cítili v nohách a hlavně nás tlačil čas. K odjezdu autobusu nám zbývalo dvě a půl hodiny. Rozhodli jsme se nenavštíveným objektům věnovat ještě jeden výlet. Zavítali jsme do Královské zahrady s Letohrádkem. Procházkou po zahradě jsme došli k Prezidentské rezidenci, ve které od roku 1938 bydleli prezidenti. V současné době je rezidence opuštěná, neboť si prezident Václav Klaus zvolil k obývání jinou rezidenci. Pomalu jsme došli ke zpívající fontáně, z roku 1573. Padající kapky vody na okraj spodní mísy vyvolávají líbezné tóny a při sehnutí se pod spodní mísu připomíná zvonění zvonů.

V Královském letohrádku právě probíhala výstava pod názvem Porcelán na Pražském hradě. Je to jedinečná výstava, která stojí za shlédnutí. Ve dvou podlažích jsou soustředěný soubory porcelánů, keramiky, čínské a japonské mísy, misky, vázy, akvária a jiné, které se dostali na Pražský hrad za vlády Rudolfa II. Nejvíce nás zaujal prostřený stůl s částí císařských servisů Františka I., Ferdinanda V., Františka Josefa I. i Alžběty Bavorské, zvané Sisi. Po prohlídce Letohrádku nám už zbyl čas pouze na cestu k autobusu a vrátit se do Semil.

Návštěva u Aničky

Je po dovolené. Letošní léto nám vskutku připravilo minimálně hezkých a slunečních dnů, které jsme se snažili využít k odpočinku podle dané situace a svých možností. Na opravdové léto si budeme muset počkat až na příští rok. Snad se vydaří podzim. I přesto doufám, že nás neopustil optimismus. Přizpůsobili jsme se rozmarům počasí a nabrali nové síly na další akce pořádané odbočkou.

Hned po dovolené jsme zavítali na návštěvu k Aničce Hanušové do Dolních Štěpanic. Byli jsme mile přivítáni paní domu a její rodinou. Usadili jsme se na zahradě, neboť náhodou nepršelo a sluníčko nám mimořádně dopřálo hezkého dne. Naše hostitelky, Anička, Anetka, Hanka a Dana, nám připravily sladké a chutné překvapení. Palačinky se šlehačkou, koláč se švestkami, malé indiánky a povidlové buchty posypané drobenkou. Připadali jsme si jako na soutěži, kde jsme měli hodnotit, který mls je nejlepší. Ale po pravdě řečeno, všechny byly vynikající a dlouho se na talíři neohřály. Nezůstalo jenom u sladkých dobrot. Na řadu přišly opékané buřty, klobásky na roštu a skvělé vínko a pivo. Nepřijeli jsme jenom na hostinu, kterou nám připravili, přijeli jsme se podívat na Aničku a její rodinu, poznat jak žije a poznat její hezké prostředí, ve kterém jsme se cítili velmi hezky. Naše početná a družná návštěva, celkem 16 osob, se protáhla až do pozdního odpoledne. Čas na návštěvu rychle utekl a nám nezbývalo nic jiného, než poděkovat paní hostitelce a pomalu se vydat k autobusu.

Příště určitě pobudeme déle.

 

 

 

Herlíkovice – Žalý – Benecko

Skiareál Herlíkovice leží v Krkonoších, 3 km od města Vrchlabí. Tento moderní rodinný areál nabízí více než 12 km sjezdových tratí všech obtížností, 2x čtyřsedačkovou lanovku a 7x vlek. Využili jsme celoročního provozu sedačkové lanovky Herlíkovice – Žalý a nechali se vyvézt na vrchol. Počasí nám tento den vyloženě přálo. Viditelnost byla výborná a tak jsme se kochali krásou okolní přírody. Na vrcholku nás již po předchozí domluvě očekávala místní obyvatelka a naše klientka se svým čtyřnohým přítelem a společně jsme pokračovali k rozhledně. Je to jediná Krkonošská kamenná rozhledna a je vysoká 18 metrů. V roce 1892 ji nechal postavit hrabě Jan Harrach. Je třetí stavbou na tomtéž místě. První byla dřevěná, druhá kovová, technicky však nevyhovující. Díky poloze a velké nadmořské výšce, 1019 metrů nad mořem, je z jejího vrcholu neomezený kruhový výhled, který je označován za jeden z nejlepších v Čechách. Jsou odtud vidět nejen Krkonoše, ale i celé široké okolí. Za dobré viditelnosti prý i vrcholky pražských věží. Pomalou chůzi jsme scházeli na Benecko s krásným výhledem na vrcholky Krkonoš a užívali si nádherného letního dne. Pochvalovali jsme celkově upravenou obec. Všude rozkvetlé zahrady a hezky upravené domky. Po dobrém obědě jsme šli ke kapličce zasvěcené sv. Hubertovi v blízkosti Jindrovy skály. Před cestou domů jsme si ještě zašli na zmrzlinový pohár. Díky pěknému počasí se nám tento výlet opravdu vydařil.

 

 

Bowling - Sedmihorky

Je konec srpna a konečně jsme se na pár dní dočkali léta. Teploty se v tomto týdnu vyhouply přes 30 stupňů a naše odbočka pořádala pro naše členy malý turnaj v bowlingu. Sešel se nás docela slušný počet. Po příjezdu do Sedmihorek jsme se nejdříve občerstvili, dali si oběd a potom jsme se pustili do hraní. Na dvou dráhách jsme předváděli, co umíme. Turnaj jsme hráli v takovém nadsazeném stylu.

Neúspěšné hody jsme brali s humorem a cílem této soutěže bylo „hlavně si zahrát“. A také podle toho byly výsledky dobré i špatné. Nikomu to nevadilo.

Nakonec se sečetly body, rozdaly diplomy a každý dostal malou pozornost.