Jdi na obsah Jdi na menu

říjen-listopad 2010

13. 12. 2010

Exkurze na Okresním ředitelství Policie ČR

 V sobotu 23. října 2010 jsme navštívili budovu Okresního ředitelství Policie ČR, kde se nám plně a velmi ochotně věnovali pracovníci preventivně informační služby paní nprap. Soňa Šídová - tisková mluvčí OŘ PČR  a pan por. Petr Kmínek, DiS .

Během exkurze, která trvala téměř tři a půl hodiny, nás seznámili s činností jednotlivých složek Policie ČR doplněné ukázkami z jejich práce včetně vybavení. Předvedli nám např. testery pro zjišťování alkoholu a jiných návykových látek, též odebírání otisků prstů, jejich snímání z předmětů – zde konkrétně z okenní výplně. Dále nám předvedli vybavení a výstroj policistů při zásahu – např. neprůstřelnou vestu, štít, ochrannou přilbu, atp.

V „teoretické“ části nám mimo jiné vysvětlili, jaký je rozdíl mezi trestným činem a přestupkem. Největším přínosem ale pro nás  byly praktické rady, jak předcházet tomu, abychom se stali oběťmi našich „spoluobčanů s nenechavými prstíky“, a to zejména v  prostředcích hromadné dopravy, ale i v obchodech, tržnicích, nádražích a dalších prostorách s velkou koncentrací lidí, hlavně v předvánočním období. V průběhu exkurze nás pracovníci nechali nahlédnout do tělocvičny, posilovny, střelnice a garáží. Velmi zajímavá by pro nás byla i prohlídka cely předběžného zadržení, ale to nebylo bohužel možné, protože je to jednak režimové pracoviště, ale hlavně proto, že zde bylo obsazeno „klienty-lumpíky“ čekajícími na rozhodnutí o uvalení vazby. Též jsme neměli možnost prohlédnout si služební psy s ukázkou jejich dovedností, kteří díky nenechavcům - nezvaným návštěvníkům chat a chalup, momentálně „pracovali v terénu“.

Exkurze byla skvělá, pracovníci, kteří se nám po celou dobu věnovali, ještě lepší a je veliká škoda, že se nás zúčastnilo tak málo členů, i když svoji účast původně přislíbilo daleko více!

Nelze než suše konstatovat: jejich chyba !!!

                                                                                                     Pavel Paldus

 

 

Den plný her a zábavy

K Mezinárodnímu dni slabozrakých a nevidomých, který si připomínáme 13. listopadu jsme připravili soutěžní den pod názvem Den plný her, soutěží a zábavy.

Tento významný den jsme si připomněli o něco dříve a to ve čtvrtek 11. listopadu od 10. hod. K soutěžení a hrám jsme pozvali i členy odbočky SONS z Jablonce nad Nisou, kteří naše pozvání přijali a pod vedením předsedkyně odbočky paní Jany Boudové rádi přijeli.

Po přivítání, odpočinutí po cestě a seznámení se s  naší odbočkou, jsme se pustili do soutěžení. Hlavní disciplínou bylo sestavování na čas různé skládanky, „samozřejmě s klapkami na očích“, abychom měli všichni stejné podmínky. Obdivuhodně se všem dařilo a při opakování této disciplíny byli čím dál tím víc rychlejší v sestavování. Velkou disciplínou bylo „procvičování paměti“ při zodpovídání správných odpovědí na různé kvízy ze všeobecných znalostí, doplňování pořekadel a správné odpovídání na kvízy ve formě televizního pořadu „Nikdo není dokonalý“.
Nakonec se sečetly body a rozdaly malé dárečky. Na místě je otázka, kdo se stal vítězem. Vítězi se stali všichni zúčastnění, všichni projevili ochotu si zahrát a hlavně se pobavit.

Ještě dlouho po skončení jsme zůstali v družné zábavě a vzájemně jsme se seznamovali s akcemi, které jsme uskutečnili a které nás čekají.

Neradi jsme se loučili s našimi přáteli, ale čas pokročil. Rozloučili jsme se s pocitem, že takových společných akcí by se mělo pořádat více i v rámci ostatních odboček.

Toulky semilskou minulosti

 Této přednášky se ujal pan Mgr. Miloš Plachta, který v současné době píše semilskou kroniku. Zadané téma začal od první doložené zmínky o Semilech v roce 1352 za vlády Karla IV. I když obec nebo vesnice vznikla mnohem dříve. Vznik názvu Semily se traduje, že vzniklo podle jména Semil, anebo že obyvatelé se měli k sobě (se mili), byli k sobě milí. Na různých mapách se jméno uvádělo vždy jinak, až v polovině 19. století se ustálilo a Semily se staly městem.
Semily byly sídlem šlechty, která zde postavila nejprve tvrz na vrchu Koštofrank a potom zámek, ale zde moc nepobývala. O panství se většinou staral hejtman nebo purkrabí, kteří měli neomezenou moc. V držení panství se vystřídalo mnoho majitelů, ale až po urovnání majetkových poměrů po roce 1542 získává panství rod Smiřických, kteří k semilskému panství připojili Kostelec nad Černými lesy, Náchodsko, Hořicko, Jičínsko, Novopacko, část Turnovska a založili i nové obce – Smržovku, Lučany a Tanvald. 

Poslední z rodu Smiřických Albrecht Jan byl vůdčí osobností povstání českých protestantských stavů v roce 1618, zúčastnil se i druhé pražské defenestrace, ale popraven nebyl, onemocněl a zemřel. Tím vymřel rod Smiřických a majetek byl zkonfiskován. V roce 1623 obdržel větší část majetku Smiřických včetně Semil Albrecht z Valdštejna a když nový majetek připojil ke svým statkům, stal se vlastníkem desetiny Čech. Po jeho zavraždění v roce 1634 v Chebu, byl jeho majetek zkonfiskován a rozdělen mezi jeho generály a vrahy. Semilsko, Rohozecko a Maloskalsko připadlo hraběti Mikuláši Defoursovi, který i se svou rodinou měly Semily v držení až do roku 1748. V tomto roce semilsko kupuje František Václav Carreto – Millesimo, italský šlechtic, a ve vlastnictví jeho rodu byli Semily až do roku 1810 a semilsko kupuje velkostatkář Jakub Veith. Později mnohé pozemky rozprodává poddaným do dědičného užívání. V roce 1824 koupil semilské panství francouzský kníže Karel Alain Gabriel Rohan. V roce 1898 Rohanové prodávají zbytky semilského panství, zámek, pivovar a dvůr s rozsáhlými pozemky a lesy městu Semily. V roce 1850 byly vytvořeny nové územní celky se státní správou, poddaní se stali svobodnými občany, v Semilech vzniklo hejtmanství a později okresní úřad.

Nejen s historií Semil nás Mgr. Plachta seznámil, ale i s průmyslem. Nejdříve lnářským, s vznikem domácích tkalců, textilním a dřevařským průmyslem, s výrobou cihel, mlynářstvím, a mnoha dalšími továrničkami a družstvy. Dále se živelnými pohromami, požáry, záplavami, rozšířením koryta Jizery odstřelem skály, se stavbou železnice, ale i s částmi obce Podmoklice, Bítouchov, jejich připojení k Semilům a mnoho dalších zajimavostí. Nakonec jsme si prohlédli fotografie Semil staré 40, 50 i více let. Mnohé z nich máme ještě v paměti.

 Milan Janočko