Jdi na obsah Jdi na menu

srpen-září 2011

3. 10. 2011

Zámek Karlova Koruna

Barokní zámek v Chlumci nad Cidlinou připomínající královskou korunu je pojmenován podle císaře Karla IV. na počest jeho návštěvy v Chlumci. Zámek dal postavit František Ferdinand Kinsky jako letní sídlo. Zámek jsme navštívili 31. srpna za hezkého slunného dne. Cestou z vlakového nádraží jsme se poptali místní rodačky na cestu k zámku. Ujistila nás, že jdeme tím nejkratším směrem k postranní brance. Po projití branky jsme se ocitli v zámeckém parku. Projitím celého parku a kolem hospodářské budovy jsme se dostali ke schodům k hlavnímu vchodu.
Nejdříve jsme navštívili opravenou a znovu vysvěcenou kapli s oltářem z Jesenného, která dnes slouží k svatebním a církevním účelům. Před kapli na louce se pelešilo pět pávů a vůbec jim nevadila naše přítomnost. Vystoupali jsme po schodech do zámku a po zakoupení vstupenek jsme přešli do velkého kruhového sloupového sálů, kde dříve stával velký kulatý stůl a sloužil jako přijímací sál. Z tohoto kruhového sálu jsou vstupy do komnat třech dvoupatrových čtvercových křídel. Zde nás zaujal náš mladý průvodce svou perfektní výslovností, znalostmi o tomto zámku a rodu Kinských a na každou naši otázku našel odpověď.
Dozvěděli jsme se o zakladateli zámku a celém rodu Kinských, o zálibě v chovu koní, o vyšlechtění plaváků, o prvních koňských dostizích v Chlumci a pozdějším přeložením do Pardubic, kde se koňské dostihy konají dodnes. V roce 1943 zámek vyhořel a zachráněný mobiliář byl roztrkán po jiných zámcích. Po roce 1948 byl zámek zkonfiskován a rodina Kinských už neměla možnost se ze zahraničí vrátit, a proto zůstali v Itálii.

V roce 1992 byl zámek navrácen rodině Kinských a v dnešní době je ve správě bratří Giovanni a Pio Kinských.
Po prohlídce zámku jsme se vydali kaštanovou alejí k jedné ze tří bran do města. Nejdříve jsme se zastavili na oběd a potom na prohlídku města. Nejvíce se nám líbilo náměstí vkusně upravené a s mnoha zelení. Rovněž obchody, obchůdky, restaurace, cukrárny, kde mají výborné zákusky a jiné instituce jsou soustředěný v centru, anebo v blízkém okolí.

Bohužel, na větší poznávání tohoto města nám už nezbyl čas, museli jsme pomýšlet na cestu domů. Snad tuto prohlídku dokončíme někdy příště.

 

Návštěva v Jablonci nad Nisou

Na pozvání našich přátel z odbočky SONS Jablonec nad Nisou, jsme sedmého září navštívili jejich odbočku. Ze Semil jsme vyrazili už ráno v půl osmé, to abychom stihli všechno, co jsme si společně naplánovali.

V Železném Brodě jsme byli očekáváni předsedkyní jablonecké odbočky paní Janou Boudovou a na autobusovém nádraží v Jablonci nad Nisou dalšími členy. Naše společná cesta nejdříve vedla do Muzea skla a bižuterie. Zde jsme si prohlédli soustředěnou sbírku ze skla, jako jsou různé poháry, vázy, ozdobné figurky, kolekce skleniček a mnoho dalších výrobků. Dále ozdobnou bižuterii pocházející z 19. – 20. století jak pro dámy, tak i pro pány a děti. Zajímavou kolekci tvoří výrobky z perliček navlékané na nitě nebo na drátky, dečky, stolní prostírání, záclonky, obrázky a další umělecké výrobky. Měli jsme co obdivovat, neboť tato jedinečná sbírka je vystavována ve dvou podlažích budovy. Současně jsme si mohli prohlédnout vystavované medaile z dílny zdejší mincovny a v přízemí budovy samostatnou výstavu pod názvem Oděv a jeho doplněk.
Během naší návštěvy se počasí zhoršilo, začal silný déšť, který trval až do pozdního odpoledne. Poznávání Jablonce nad Nisou a vycházku na Petřín jsme museli vypustit a po obědě jsme zavítali do odbočky. Usadili jsme se v kanceláři a zároveň i klubovně, neboť odbočka je prostorově malá. Přáli bychom jablonecké odbočce větší prostory se samostatnou klubovnou. U dobré kávy a čaje s výbornými zákusky a koláčky jsme si popovídali nejen o tom, co nás trápí a co bychom chtěli zlepšit, ale i o akcích které semilská a jablonecká SONS připravuje.

Přáním všech bylo navázat větší spolupráci a uskutečnit více akcí mezi jednotlivými odbočkami SONSu. Seděli bychom dlouho do odpoledne a předávali si dobré i špatné zkušenosti, ale čas pokročil a my jsme se museli rozloučit a spěchat na autobus do Semil.

 

Středisko výcviku vodicích psů 

Na přání našich členů jsme opět navštívili Středisko výcviku vodicích psů v Praze Jinonicích. Po příjezdu do střediska se nás mile ujaly a přivítaly pracovnice střediska. Usadily nás, nabídly kávu nebo čaj a po rozkoukání se jsme šli na obhlídku psů „ubytovaných“ v jednotlivých kotcích. Vládne zde naprosté čisto, hygiena je na vysoké úrovni a psi se zde mají jako v  bavlnce. Se svolením cvičitelky a ošetřovatelky jsme se mohli s těmito přítulnými pomocníky pro nevidomé pomazlit a podarovat je dětskými piškoty. Nemohli jsme se od nich odtrhnout, neboť radost ze setkání byla na obou stranách. Postupně jsme si prohlédli psí výběh, který byl vzorně upravený, karanténní místnost, lékařskou ordinaci pro psy a přípravnu jídla.

Po obchůzce už na nás čekala vedoucí střediska ing. Hana Jasenovcová, která nás seznámila s chovem těchto pomocníků.
Ne každý pes se hodí k výcviku. Proto středisko vlastní chovné fenky a jejich štěňata se zde zaškolují. Ale není to pravidlem, výcvik může prodělat i každý schopný pes. Pro službu nevidomým je obvykle vybírán labradorský retriever, zlatý retriever a jejich kříženci a v menší míře německý ovčák. Štěňata do jednoho roku procházejí výchovou v rodinách dobrovolníků, kde si zvykají na ukázněnost v bytě, na ulici, v dopravních prostředcích a na hygienu. Během tohoto výcviku jsou bedlivě pozorováni z hlediska zdraví a hlavně jejich povahových schopností. Po roce se ze štěňat stávají dorostenci a přecházejí do střediska, kde prodělávají 6 – 8 měsíců výcvik. Zde musí zvládnout 30 různých povelů a úkonů, splňovat kritéria zdraví, povahy a spolehlivosti. Po závěrečných zkouškách je pes připraven k předání nevidomému majiteli.

Dále nás ing. Jasenovcová seznámila s výběrem majitelů těchto připravených psů, s jejich týdenním seznamováním se s budoucím pomocníkem ve středisku. Nevidomému musí být předán pes, který vyhovuje jeho potřebám, jeho vlastnostem a jeho způsobu života. Po celou službu psa nevidomému středisko poskytuje případné rady a pomoc.

Po tomto seznámení s prací a výcvikem psů jsme si mohli vyzkoušet chůzi s vodicím psem. Byli pro nás připraveni čtyři psi s možností výběru, se kterým psem absolvujete chůzi v terénu. Vidoucí dostali, pro rovnost podmínek, černé brýle. Byli jsme překvapeni uměním a chůzí těchto připravených psů, jejich přesném označování a vyhýbání se různým překážkám.

Děkujeme výcvikovému středisku, ing. Jasenovcové a všem pracovníkům za hezký přístup k naší exkurzi, za možnost chůze s vodicím psem a za seznámení se s jejich prací, která je nelehká, která je záslužná a která pomáhá nevidomým.
Po rozloučení se střediskem jsme dojeli metrem do stanice Malostranská. Kolem Valdštejského paláce, kde sídlí senát, jsme se vydali na Karlův most. Jako vždy i tentokrát se na Karlově mostě mísila směs jazyků. Němčina, angličtina, polština a ruština. I přes proudící dav turistů jsme si prohlédli výzdobu mostu, pozorovali výletní lodě, které proplouvali pod mostem, pokochali se pohledem na Národní divadlo a na Hradčany. Karlovou ulicí, která je poseta malými obchůdky se suvenýry, jsme došli na Staroměstské náměstí. Přišli jsme včas. Právě odbíjelo na orloji celou hodinu a tak jsme měli možnost si prohlédnout celý orloj. Pokračovali jsme směrem na Václavské náměstí, až k Národnímu muzeu, kde jsme sešli do metra a vydali se zpět do Semil.

 

Litoměřice

Zahrada Čech v Litoměřicích láká k návštěvě nejen zahrádkáře, ale i mnoho dalších zájemců o tuto výstavu, která se koná každoročně v Litoměřicích.

I naše odbočka se vydala na tuto výstavu. Po příjezdu do Litoměřic vysvitlo sluníčko a celý den nám přálo blahodárné paprsky podzimu. Nebylo nás tentokrát moc, jenom sedm členů, takže jsme se stačili v tom davu lidí, při procházení výstavy, uhlídat. Procházeli jsme jednotlivými pavilony se sortimentem pro zahrádkáře, domácnost (předvádění různých spotřebičů a kuchyňských pánví), potravinářský sortiment, převážně uzeniny a masné výrobky, ryby, textilní nabídka a mnoho dalších. Ve venkovní části výstavy nepřeberné množství zahrádkářských výpěstků a výrobků, nová semena, cibuloviny, květiny, košíkářská výroba, nářadí a různé stroje, které ulehčují námahu, skleníky, soupravy sedacího nábytku pro odpočinek, bazény až po chatky a domky do zahrad.

Nejen že jsme hodnotili a porovnávali jednotlivé nabídky a výrobky, ale také jsme nakupovali potřebné i nepotřebné a ochutnávali nabízené vzorky potravin a nápojů. Medové pivo, které všem chutnalo, klobásky, kávu, sýry a moravskou slivovičku, která umí zahřát a pozvednout náladu. Poslechli jsme si i peruánskou temperamentní hudbu, která vyburcovala naše děvčata k tanci.

Výstava se všem líbila, byla spokojenost z nakoupených dárků, dárečků i dalších potřebných a nepotřebných věcí. I když jsme pociťovali únavu a bolely nás nohy, určitě za rok opět pojedeme.