Jdi na obsah Jdi na menu

Stalo se v září 2008

1. 10. 2008
Dorášek

Významné životní výročí

 

Obrazek

Dne 17. září 2008 oslavil náš nejstarší člen pan Ladislav Papež z Jablonce nad Jizerou osmdesáté narozeniny.

Malá delegace SONSu a TC ho navštívila a popřála vše nejlepší, hlavně hodně zdraví, spokojenost a optimizmus do dalších let a předala mu kytičku a malou pozornost. U manželů Papežových vládla dobrá nálada, bylo připraveno milé pohoštění, hezky jsme si popovídali o všech radostech a starostech života a připili si vzájemně na zdraví.


Dorášek

Studená kuchyně

Sešli jsme se 4. září v  hojném počtu, a to 12 členů. Úkolem bylo zhotovit salát s řapíkatým celerem. Recept jsme objevili na internetu a usoudili, že náročnost přípravy není tak složitá, ale vzhledem k  použitým ingrediencím by to mohl být chuťově zajímavý výrobek. Řapíkatý celer a rajčátka přinesla paní Janočková ze své zahrádky, pomeranče, slunečnicová semínka a zakysanou smetanu jsme zakoupili a ostatní přísady byly k  dispozici ze zásob odbočky.
A pustili jsme se do výroby. Anička Bukovská a Zdeněk Holan čistili a krájeli řapíkatý celer, Nina Štyrandová měla na starost rajčátka, Maruška Janočková a Jarča Ducháčová připravovaly pomeranče a řídily výrobu. Velmi důležitou část přípravy, to je opražení slunečnicových semínek na sucho, měl na starost Pavel Bureš. Mezi tím, co se zhotovený salát chladil v  ledničce, Zdeněk Holan, coby zkušený kuchař, připravil zakysanou smetanu s  paprikou a potom zdobil připravené porce na talířkách. Byli jsme všichni zvědaví a netrpěliví na výsledek našeho kulinářského snažení. Trpělivost se vyplatila! Při ochutnávce nás překvapila lahodná chuť z neobvyklého sesnoubení všech ingrediencí.

Rovněž jsme vyzkoušeli oblíbený recept paní Báry Šetkové, a to mrkvový salát. Přípravy se ujala Jana Špatná a velmi zručně si při tom počínala - hlavně při strouhání mrkve. Naši členové tento mrkvový salát ochutnali poprvé a usoudili, že je lahodné chuti a příprava je časově nenáročná. Proto si někteří tento salát jistě připraví i doma.

Návštěva z Liberce

V rámci spolupráce a navazování kontaktů mezi odbočkami SONSu Libereckého kraje navštívili naši odbočku 8. září členové SONSu Liberec. Návštěvu přivedla předsedkyně SONSu v Liberci paní Irena Schmiedová a průvodkyně paní Eva Prchlíková. Byli jsme mile překvapeni počtem návštěvníků, kteří se málem nevešli do naší klubovny. Ale po menších úpravách stolů jsme se všichni pohodlně usadili a došlo na uvaření kávy a podání malého občerstvení.

Po občerstvení všechny přítomné přivítali a pozdravili předseda odbočky SONSu Milan Janočko a pracovník TyfloCentra v  Semilech Pavel Bureš. Předseda SONSu v krátkosti seznámil návštěvu se vznikem a zaměřením semilské odbočky, dále pohovořil o činnosti a akcích, které odbočka uskutečňuje i o společných akcích, které odbočky pořádají, jako jsou například turnaje v bowlingu a nedávno proběhnuvší rekondice ve Skokovech.

Následovala družná zábava, při které došlo i na hru „slovní fotbal“, luštily se přesmyčky měst a další hádanky, které připravil pan Pavel Bureš z TyfloCentra. Tři nejlepší soutěžící byli odměněni malými věcnými cenami.

Čas návštěvy se naplnil a je škoda, že naši přátelé museli spěchat na autobus. Rozjetá zábava a soutěžení, které se tak líbilo, by jistě trvalo déle. Děkuji našim členkám Janě Špatné, Jarče Ducháčové, Marušce Janočkové za připravené pohoštění i všem ostatním členům naší odbočky, kteří si udělali volno a našli čas se zúčastnit tohoto setkání, jakož i členům rady Zdeňku Holanovi a Pavlu Paldusovi.


 

Výlet do Mnichova Hradiště

Ve čtvrtek 11. září za slunečného dne se sešlo na autobusovém nádraží v  Semilech osm členů naší organizace s  cílem navštívit Mnichovo Hradiště a prohlédnout si místní zámek. Jeli jsme autobusem, ve kterém už seděla Radka Zítková z Valteřic, která se také zúčastnila našeho výletu. Po příjezdu do Mnichova Hradiště naše cesta vedla nejdříve na zámek.

Na zámku právě začínala prohlídka, proto jsme museli rychle zakoupit vstupenky a doběhnout ostatní návštěvníky prohlídky.

Dnešní podoba zámku je ve stylu baroka. Zámek získal v roce 1623
Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti vždy zámek přecházel jako dědictví na rod Valdštejnů. Dlouhá léta byl zámek v  přestavbě, kde
Valdštejnové přistavěli celé horní patro, až zámek úpravami dostal dnešní podobu. V  roce 1945 byl zámek konfiskací převeden na stát. Interiér zámku je vybaven dobovým nábytkem, obrazy a malbami na stěnách. Nejvíce nás zaujal salonek s  modrým porcelánem. Ale i ostatní salonky stály za pozornost - pánský pokoj, dámský salonek, přijímací pokoj i rozsáhlá knihovna.

Po prohlídce právě věžní hodiny odbíjely poledne a my jsme usoudili, že je nejvyšší čas na oběd. Navštívili jsme proto nedalekou stylovou zámeckou restauraci. Po obědě jsme se vrátili na zámek a absolvovali druhou část prohlídky - to je zámeckého divadlo a kostel s  arboretem. Divadlo se nachází v prvním patře v  levém křídle zámku. Je to malé divadlo asi pro 60 osob, s kulisami, na kterých, jak se domníváme, je zobrazena hora Kozákov. V současné době je divadlo využíváno v letních měsících, a to ještě sporadicky. Nejbližším představením, které se zde odehraje, bude opera, a to pouze pro uzavřenou společnost.

Posledním naším zastavením v  areálu zámku byl přilehlý kostel, ve kterém se nacházejí originály kamenných soch od starých mistrů. Ke kostelu byla přistavěna ještě kaple a zvláštností je, že se zde nacházejí tři oltáře. V tomto kostele je i hrobka Albrechta z Valdštejna.
Čas je neúprosný, museli jsme se rozloučit s kostelem, zámkem a zámeckou zahradou, kde se tak hezky sedělo na lavičkách a vyhřívalo na sluníčku a vydat se na zpáteční cestu přes mnichovohradišťské náměstí k zastávce autobusu.


Výstava pro nevidomé ve Vrchlabí

Náš podzimní výlet tentokrát směřoval do Vrchlabí, kde pracovníci KRNAPu a Stanice mladých ochránců přírody pořádali už 5. ročník přírodopisné výstavy pro vidoucí i nevidoucí účastníky nazvanou „Dotkněte se Krkonoš“. Účast na této akcí jsme měli předem dohodnutou na čtvrtek 25. září. Ten den ráno bylo sychravo, vál studený vítr a déšť byl na spadnutí. I přes toto nevlídné počasí se u autobusu sešlo devět členů naší organizace.

Po příjezdu do Vrchlabí jsme se nejdříve vydali k zámku. Prošli jsme parkem s rozlehlými staletými stromy. Některé stromy měly už krásně vybarvené listí a přesto, že už začínají opadávat, byl park hezky upraven. U rybníku, který je před zámkem, jsme se na chvíli zastavili a pozorovali kačeny. Jsou to nenasytná a věčně hladová ptáčata. Stačí jim hodit kousek rohlíku a v tu ránu máte hejno kolem sebe. A vůbec


jim nevadí, že se vám motají pod nohama. Oni to nevnímají, závodí o to, která dřív uzme pohozené sousto.

Pak jsme prošli kolem zámku až k cíli naší výpravy - do sídla Správy KRNAPu, kde jsme už byli očekáváni. Tam si nás převzali mladí ochránci přírody a všem vidoucím, zavázali oči šátkem. Postupně nás pak odváděli do místnosti, kde byly na stolech rozmístněny různé předměty, které jsme hmatem poznávali. Například vycpaniny zvířat, kravský zvonec, zouvák na boty, hřeben na sběr borůvek, síť na ptáky a motýly, krabičku na brouky a mnoho dalších užitečných pomůcek. Dále jsme mohli hmatem poznávat různé horniny, traviny a mechy. Také jsme ochutnali krkonošské sejkory a borůvkový koláč. Nakonec ten, kdo se nebál a překonal odpor, si mohl pohladit i vzít do ruky živou užovku červenou. To byla první část poznávání.

Druhá část „vrbový tunel a nášlapná hmatová stezka“ nás čekala venku. Opět nám zavázali oči a prolézali jsme hustým vrbovým porostem a hledali ten správný směr jak se co nejrychleji dostat na druhou stranu. Potom bosýma nohama jsme šli stezkou, jejíž povrch byl pokryt různým materiálem a my jsme určovali, po čem to šlapeme. Byl tam například písek, štěrk, mech, šišky, rašelina, seno, kůra, beton, cihly, pletivo atd.

Po nevšedních zážitcích z výstavy jsme poobědovali v nedaleké restauraci s výstižným názvem KONÍRNA. Na stěnách i na sloupech viselo různé staré zemědělské nářadí a koňské chomouty. Připadali jsme si jako v muzeu.

Po obědě jsme na náměstí navštívili Krkonošské muzeum a shlédli výstavu a mnoho starých a zachovalých předmětů tohoto podhorského městečka a kraje.

Bohužel na další prohlídku města nám už nezbyl čas. Museli jsme se vydat na zpáteční cestu. Cestou k autobusu jsme si stačili ještě prohlédnout nově opravené domy lemující náměstí, roubenky a kostel.

Milan Janočko

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář