DUBEN
Vážené a milé, vážení a milí!
Letošní duben začíná Zeleným čtvrtkem. Možná, že je to symbolické, vždyť zelená je barva naděje, a možná, že barva byla pro tento den vyvolená v šerém dávnověku, jak psávali v 19. století naši předkové. Naproti tomu letošní březen končí Škaredou středou a přiznejme si, že opravdu nebyl příliš veselý. Ale i tak bychom se v ten den neměli škaredit, sic nám to zůstane po celý rok. Tak hlavu vzhůru, je tu duben, co časy mění a obdaří fialkami zemi. A hned druhý dubnový den, ozve-li se kostelní zvon, vydá Země své poklady a jsou tu Bílá sobota a hned po ní neděle se slavným vzkříšením života! Tak hlavu vzhůru! A abych nezapomněl na Velikonoční pondělí a naši slavnou pomlázku, kterou zejména naši přátelé ze zámoří považují za barbarský zvyk. Doufejme, že se po nich opičit nebudeme. Alespoň zatím!
Vždyť kraslice a koleda jsou krásné naše zvyky, které bychom si neměli nechat brát! Vždyť země se oděje do zeleného hávu a pole, zahrada i sad ukážou, jak bohatá bude úroda! Radujme se, život zvítězil nad smrtí a všude je spousta ptačího zpěvu, na dvorech pípání a štěbetání, stejně jako v přírodě. Že to ve městech nemáte? Tak honem ven, do přírody, ale buďte tiší, abyste slyšeli! A vyndejte si z uší sluchátka a z očí si sundejte brýle mámení – není nad krásný sluneční svit, žlutou barvu blatouchů a pampelišek a vůni fialek. Možná, že uslyšíte zaštěknout i lišku a beknout srnu a ze dvora se k vašemu sluchu donese jemné poštěkávání štěňátek a mňoukání koťátek i bečení malých jehňátek a mečení kůzlátek. A nezapomeňte, že na svatého Jiří (24. 4.) vylézají ze země hadi a štíři, na svatého Vojtěcha (to je o den dříve) se prý nacházejí na polích ty nejkrásnější acháty a jaspisy a na svatého Jarouše (27. 4.) zima už moc nekouše. Krásná jsou naše přísloví! A to nás čeká ještě filipojakubská noc (30. 4.). Hoř ohýnku, hoř, zlé oči umoř! O této noci se mluvilo a dosud mluví jako o noci kouzelné. Od nepaměti se o této noci hovořilo jako o noci, kdy zlé síly mají větší moc než kdy jindy. Středověk tuto víru utvrdil. Nevím, co bylo toho dávno před námi příčinou. Naši předci si mnohé děje a úkazy nedovedli vysvětlit. Ostatně, my dnes také ne. A tak si v těch dávných dobách vymysleli lidé čarodějnice a čarodějníky a možná víru v ně utvrdily nesmyslné čarodějnické procesy i s planoucími hranicemi. Ano, ty čarodějnice mohly lidem škodit a představovaly ďábelské zlo zasílané na zem. Proto se zapalovaly tu noc ohně, aby to zlo od lidí odvrátily. Pálení ohňů do dnešních dnů trvá. Navzdory všemu, i když se v naší minulosti nazývaly ty ohně různě – třeba ohně republiky, ohně vítězství, ohně míru. I dnes jim říkáme, jako před tím, prostě „čarodějnice“ a za radostného křepčení a požívání ty zlé síly zaháníme či upalujeme. Snad tím čistíme skutečně naši mysl a srdce od zlého, snad tím připravujeme krásný měsíc máj, plný zeleně, květů šeříků a pustorylu, dobroty a lásky.
A poučení? Nemá nic společného s předcházejícím textem, ale pamatujte si, že u nás je netoliko řečník, ale každý kecálista politikem. Pravda, trochu jsem upravil výrok T. G. Masaryka, ale dokonale se na naši současnost hodí!
Tak si prožijme hezký duben, co ozdobí fialkami zemi! To vám všem upřímně přeji!
Váš Václav Zieglerů
A PŘEJI VÁM VŠEM KRÁSNÉ A KLIDNÉ SVÁTKY VELIKONOČNÍ!
