Jdi na obsah Jdi na menu

Povídání na červen 2024

O Špilberku a zkamenělém čertu

 

O mně je známo, že miluji nejen Český ráj, ale také oblast boskovické brázdy. A od boskovické brázdy už není daleko do Brna, kam jsem se mockrát podíval, a rád se tam vracím. A na hradě Špilberk jsem se byl také mnohokrát podívat a líbí se mi. I ty všechny pověsti, které se k němu vážou.

Ale, alespoň ze začátku mého povídání, podívejme se na Špilberk trochu jinak. Špilberk je totiž nejen hrad, ale také geomorfologický okrsek na jižní Moravě, v oblasti města Brna. Je součástí Lipovské vrchoviny. Jde o hřbet, jenž je tvořen hrástí tvořenou metabazity, které jsou pokryty spodnodevonskými pískovci a slepenci. V odkryvu pod hradem je dobře patrné střídání několik decimetry mocných poloh slabě přeměněných
a intenzivně deformovaných sopečných hornin (láv i sopečných vyvrženin) metabazitové zóny, která náleží k centrálnímu bazickému pásu brněnského masivu hlubinných vyvřelin. Stáří zmíněných vulkanických hornin bylo určeno na 725 ± 15 milionů let, jde tedy o jedny z nejstarších dokladů vulkanické činnosti rámci Brna a jeho širšího okolí. Na skalním výchozu u hradní brány se střídají několik decimetrů mocné, tektonicky deformované žíly a tufy bazického (metabazalty) a kyselého (metaryolity až metadacity) složení. Tufy mají výraznou foliaci a chovaly se v průběhu deformace plasticky, naproti tomu kyselé žíly jsou budinovány. Budináž je tahovými silami vyvolané vyvlečení a roztrhání pevnější vrstvy obklopené vrstvami plastičtějšími. Byla potvrzena polštářových láv. Inu, vnitřní síly Země se tu ve velkém vyřádily už před mnoha a mnoha miliony lety. A aby to řádění nebylo tak vidět, tak je milosrdné moře devonské pokrylo slepenci a pískovci. A na takovém místě byl vystavěn hrad Špilberk.

Špilberk je hrad a pevnost tvořící dominantu města Brna. Nachází se na vrcholu kopce, který leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století moravským markrabětem (a později i českým králem) Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami.
Z předního královského hradu na Moravě, vystavěného v gotickém slohu, se ve druhé polovině 17. století stala mohutná barokní pevnost, která byla několikrát bez úspěchu obléhána. Její kasematy byly na konci 18. století upraveny na obávanou věznici. V roce 1962 byl hrad společně s okolním parkem prohlášen národní kulturní památkou.
V současnosti patří k objektům Muzea města Brna, které zde sídlí.

Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka, moravská markraběnka (později královna), Blanka z Valois. Trvalým sídlem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády markraběte Jana Jindřicha, který vládl v letech 1350–1375. Jan Jindřich byl mladším bratrem císaře Karla IV. Druhým a zároveň posledním vládcem, který na hradě sídlil, byl Jošt Moravský. Jošt byl synem Jana Jindřicha a na Moravě vládl jako moravský markrabě v letech 1375–1411. Roku 1410 byl zvolen římsko-německým králem a Špilberk se tak na krátkou dobu stal sídlem vládce celé Římsko-německé říše. Ovšem tři měsíce po svém zvolení nový král na hradě zemřel, dnes je tento mimořádně úspěšný středověký politik pochován v kryptě kostela svatého Tomáše na Moravském náměstí. Toto období autonomní vlády moravské linie Lucemburků, které trvalo šest desetiletí (1350–1411), tvoří nejvýznamnější kapitolu nejen v dějinách brněnského hradu. Jošt byl ale posledním z této linie moravských markrabat a hrad Špilberk tak natrvalo ztratil svoji funkci rezidenčního hradu. Za vlády Zikmunda a jeho zetě Albrechta Rakouského se dostal do popředí význam Špilberku jako vojenské pevnosti.

Součástí pevnosti bylo i vězení. Už po porážce stavovského povstání
v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni jeho přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. století do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno také několik vojenských osobností, např. rakouští generálové Bonneval a Wallis či proslulý plukovník pandurů Franz Trenck, který na Špilberku zemřel v roce 1749. Roku 1783 rozhodl císař Josef II. o přeměně na civilní věznici pro nejtěžší zločince. Od 10. června 1841 do 29. května 1855 byl na Špilberku uvězněn mimo jiné vězeň č. 1042 vlastním jménem Václav Babinský. V roce 1855 pak císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a její prostory byly změněny na vojenská kasárna, kterými zůstaly dalších sto let.

Ač na Špilberku s jeho bohatou historií, mezi kterou patří i to, že tu bylo nechvalně proslulé vězení, strašidla k vidění nebývají. Zato v jedné zdi kromě zasekaných dělových koulí najdete zvláštní kamenný útvar, údajně zkamenělou hlavu poněkud přitroublého čerta. Přitroublých čertů se u nás sice potulovalo víc a v různých dobách a řada z nich se potuluje tady dosud, ale tenhle čert se totiž vsadil se švédským generálem, který za třicetileté války obléhal Brno, že mu prorazí hradby. A to tak, že se nechá vystřelit z děla hlavou napřed. Švédové prý nabili dělo čertem, vystřelili, a co čert nechtěl, chudák čert se v hradbě zasekl. V noci na to se mu zjevil Luciper, vystoupiv ze zemského pekla, odkud kdysi, před miliony lety řídil onu sopečnou činnost, která kopci dala vzniknout, pekelně mu vyčinil a za jeho hloupost ho odsoudil k tomu, aby jeho hlava v hradbě zkameněla. Stalo se. Čertí tělo zmizelo a hlava postupem doby fosilizovala. Tak má Brno, vedle slavného draka, který visí na brněnské radnici, jako jediné město na světě v hradbách hradu svého zkamenělou hlavu čerta. Což, samozřejmě, stojí za vidění!

 

Václav Ziegler