Jdi na obsah Jdi na menu

Povídání na listopad 2021

26. 10. 2021

Moje milé a moji milí!

Již samo jméno toho měsíce dává tušit konec krásných časů, barevného listí, babího léta s poletujícími malými pavoučky na tenké niti jejich pavučinky, kteří tak unikají před nenasytnou matkou, posledních květů v přírodě, krákání havranů a vran, listopadových plískanic i prvního sněhu. Slaví se Svátek všech svatých (to proto, že je jich hodně a dnů v kalendáři není tolik) i svátek Všech věrných dušiček (dnes tomu říkáme Památka zemřelých) a vůně hořících svíček zalije hřbitovy i jejich okolí. Říká se, že když listí dlouho se stromů nepadá, že tuhá zima se přikrádá. Kolikrát jsem viděl na lípách listí
i v prosinci a teplé plískanice pokračovaly dlouho do ledna a pak přišly ty lednové z konce toho měsíce. Ale listopad to není jen smutek! Tam v zemi už klíčí nový život a připravuje se jaro. Vždyť své temně zelené lístky už vystrčily ze země modřence. Všimněte si jich! A přijde den sv. Martina! To je 11. listopadu. Ano, říká se „Na den svatého Martina vesel se i všecka tvoje rodina, aleluja!“ Kde je posvícení, ale i jinde, na ten den býval nejbohatší oběd v celém roce. I dnes pojem „martinská husa“, „martinské víno“ či „martinské rohlíčky“ dovedou, jsouce hmatatelně stvořeny pilnýma rukama hospodyní a hospodářů, oblažit mnohého českého milovníka dobrého jídla. V té době se ještě nedávno, možná tak před sto lety, mnohde koledovalo. Martinská koleda byl pojem. A nic tomu nezabránil chlad a sníh, když přijel
advent-005.jpgMartin na bílém koni, či bílý vůl nám zalehl dvůr. V ten den měnila čeleď svého hospodáře a „martínci“, tak se říkalo těm, co sháněli práci novou a nezřízeně přitom pili, se toulali krajem. A i po svátku Martina byly mnohde posvícenské hody a radovánky. Pekly se posvícenské koláče a polní práce už byly hotové a tak se hodně
i tancovalo. Ovšem poslední zábava, byla na svátek
sv. Kateřiny (25. 11.). Tehdy bývalo zvykem, že tanečnice se symbolicky loučily se svým tanečníkem.
A je už zima. Však také přísloví o svátku Kateřiny praví: „Na svatou Kateřinu nelez sám pod peřinu!“ Nikdy jsem nic nedostal. Blíží se pomalu Advent, doba rozjímání. Ale ještě na sv. Ondřeje (30. 11.) mnohá děvčata věštila a třásla ovocným stromkem, odkud k ní přijde ženich. Nebo že už by to bylo to rozjímání? Mládí, mládí, krásné mládí, co už v zemi nespí a dere se na povrch, aby jednoho dne uvítalo jarní slunce!

Přeji Vám všem přívětivý listopad, měsíc, v němž list ze stromu spad, aby svou tváří nahou přikryl zem.

Váš Václav Ziegler