Jdi na obsah Jdi na menu

Povídání na říjen

Moje milé a moji milí!

Říjen nám klepe na dveře. V nížinách a v podhůří přichází „babí léto“ a po něm „václavské“, kdy stromy v slunečních paprscích se krásně zabarvují karotenovými barvami, ale „naše hora“ nezřídka už bývají pokryty prvním sněhem nadcházející zimy. Však se také říká „Na Elišku (5. 10.) čekej snížku.“ Na polích se začíná sklízet řepa (a nyní také kukuřice) a dosud se sklízí brambory. Za mého mládí jsme si je opékali v popelu z vyhrabané pýřavky a mohu říci, že to byla dobrota, jakou nám ani doma nemohli nabídnout. A dny se zkracují.

ales---rijen-2.jpgVšak se také říká „Slunéčko zapadá za hory, pasáci pečou brambory.“ V podvečer a za mladého večera tu a tam na polích blikaly právě tyto ohníčky na důkaz, že klukům i děvčatům se ještě nechce domů, že vyhrabávají z horkého popela právě ta upečená zemčata vyhrabávají a pochutnávají si na nich. Vůbec, říjen to býval měsíc bohatý a krásný! „Na svatého Lukáše (18. 10.) hojnost chleba i kaše.“ Úroda byla pod střechou, sčítala, bylo radosti, že v zimě nebude hlad.
A nikdo si nestěžoval, chleba bylo dost, kaše bylo dost. Jen dnes už dávno před sv. Lukášem se naši „farmáři“ snaží lidi přesvědčit, že obilí, brambor, ovoce i zelí je málo a že se musí zdražovat. To snad v předtuše toho, že nebudou moci jet k moři za sluníčkem. Však se také čerti proti té necitelnosti a lakomství v pekle bouří, že prý na zem vyrazí. Ano, ano, „sv. Havel (16. 10.) do pekla zajel, čert ho tam honí na bílém koni!“ Jako malý jsem si to přísloví nedovedl rozklíčovat, až mi tatínek vysvětlil, že snad to hamižní lidé byli, kterým ti ostatní to peklo přáli. Však za dva dny na to je právě štědrého svatého Lukáše.

c-sedmihorky-1.jpgDnes ovšem slavíme i jiné svátky. Ten, který se dnes slaví 20. 10., je mi velmi sympatický. Je to Den stromů! Stromy počínají shazovat listy
a připravují se na zimu. Přál bych Vám všem, abyste si v ten den udělali výlet do bukového lesa pískovcového skalního města u Sedmihorek a aby Vám ten den svítilo sluníčko a foukal slabý větříček. Jak něžně se ukládají listy buků za jemného ševelení na lesní půdu, kde jsou jich už závěje a sluníčko stále proniká listovím na stromech a zbarvuje je do zlata! Chraňme si naše stromy, chraňme si naše lesy. Jsou bohatstvím nejen nás lidí, ale i všeho krásného a živého, co na naší planetě je! A postůjte, chrám přírody se nejen otevírá, ale i zavírá právě
v tu chvíli a víly přírody Vám hladí vlasy, líbajíce Vás na čelo!

Přeji Vám všem krásný a dobrý říjen a hojnost chleba i kaše! Váš Václav Ziegler

A poučení? Vy na něj čekáte? Neošidím Vás, tak tedy: „Brzo budou volby, proto vězte, že v dnešní hektické době, kdy pomalu nevíme, kde a kdy žijeme a kde nám hlava stojí, je velmi těžké rozeznat, kdo patří do blázince
a koho právě z něho pustili a řiďte se podle toho!
Zvláště při volbách!“

 

 Váš Václav Zieglerů