Jdi na obsah Jdi na menu

Vlčí jámy v Krušných horách

22. 2. 2022

Není to tak dávno, kdy jsem se shodou okolností vrátil do Krušných hor
a mohl jsem si je opět alespoň trochu projít. A protože bujarost mě už opustila, procházel jsem je rozvážně s klidem a funěním. V kopcích už mi to tolik nejde. Tak jsem se dostal zase do Horní Blatné, prohlédl si tam muzeum a v dešti a jemu podobné nepohodě a v mlze jsem se škrábal na Blatenský vrch, abych se ještě jednou v životě podíval do zdejších Vlčích jam. Po pravdě řečeno – Vlčí jáma je jedna a ta druhá
se jmenuje Ledová. Dnes jsou obě vyhlášeny za jednu přírodní památku, kterou ochranářský „talent“ nazval „Vlčí jámy“. Přírodní památka je přístupná po červeně značené turistické trase z Horní Blatné na Blatenský vrch. Souběžně s ní je značena také část naučné stezky Cesta A. Günthera. Vstup turistům je částečně umožněn pouze do Ledové jámy. Okraje obou jam jsou zabezpečené zábradlím. Pamatuji se, jak jsem kdysi prolezl obě jámy, ale to ještě nebyly chráněné. Dnes jsou předmětem ochrany středověké dobývky cínových rud, existence jeskynního ledu a výskyt kriticky ohrožených druhů mechů a živočichů.

Výše ve svahu se nachází Ledová jáma, která vznikla vytěžením cínovcového pásma Jiří. Je až dvacet metrů hluboká a velmi úzká, čímž je v ní omezen pohyb vzduchu. Vzniklo tak v ní specifické mikroklima, díky kterému se na dně jámy hromadil sníh a led, který neroztál ani během léta. Roku 1813 pochází zmínka o využití ledu při léčení vojáků raněných v bitvě u Lipska. Proces tvorby ledu byl narušen v roce 2005 (ukázka co je dnes všechno možné!), kdy byly z jámy nelegálně odvezeny téměř dvě tuny sněhu a ledu ke stavbě sněhuláka. A výskyt jeskynního ledu definitivně dorazilo sucho v letech 2017–2019.

Vlčí jáma vznikla odtěžením cínovcového pásma Wolfgang a pozdějším částečným zřícením stropů podzemních komor a skalních stěn. Propadlina je přes 120 metrů dlouhá, široká asi čtrnáct metrů a hluboká asi dvacet metrů.

Vlčí jámy leží na úbočí Blatenského vrchu v katastrálním území Potůčky v Krušných horách. Jejich reliéf vznikl v důsledku hornické činnosti
a skládá se z odvalů, štol a propadů podzemních prostor. Geologické podloží tvoří středně zrnitý, místy porfyrický autometamorfovaný biotitický granit. Předmětem těžby byly greisenové žíly s výskytem minerálů cínu, wolframu, lithia, molybdenu a bismutu. Hlavním těženým minerálem byl kasiterit, ale objevuje se zde také topaz, fluorit a turmalín. Působením erozivní činnosti ledu, kořenů rostlin a nevhodného chování návštěvníků dochází k drobení skal až k odlupování větších skalních bloků. Vodu z území odvádí umělý kanál Blatenský vodní příkop, ale přirozeně oblast patří do povodí Blatenského potoka.

V oblasti je druhově chudá vegetace. Dominují mladé horské smrčiny,
v jejichž podrostu roste třtina chloupkatá a brusnice borůvka. Podmínky na dně Vlčí jámy odpovídají subalpínským vysokobylinným nivám.
K hojným druhům zde patří pryskyřník platanolistý, bika lesní a podbělice alpská. Vlčí jáma je jediným místem v Česku, kde roste kriticky ohrožený druh mechu měďovka Mielichhoferova, který je vázaný na odkryté žíly rud mědi. Druhým kriticky ohroženým druhem mechu na lokalitě je paprutka tundrová.

K předmětu ochrany patří životaschopná populace kriticky ohroženého plcha zahradního. Dalším kriticky ohroženým druhem na lokalitě je zmije. Ve štolách zimují některé druhy vzácných netopýrů.

A proč se Vlčí jámy jmenují Vlčí? Nasnadě je, že zde svá doupata mívali kdysi dávno vlci, ale pravda je jiná. Jako ve všech důlních oblastech jsou i tady domovem důlní skřítci permoníci. A protože se k nim lidé v době těžeb chovali nepěkně, permoníci jim nepřáli. Proto taky tady těžba skončila a permoníci nechali štoly zavalit propadlými stropy. A protože nechtěli, aby lidé jejich slovům rozuměli, domlouvali se mezi sebou vlčím vytím. Proto snad Vlčí jámy!

Slyšel jsem i jiné výklady, ale protože se Vlčí jámy jmenovaly tak už před II. světovou válkou, neuvěřil jsem jim. Nashledanou při dubnovém povídání.

                                                                                         Václav Ziegler

 

P.S. Ještě omluva: V únorovém povídání se mi do něj vloudila nemilá chyba, na kterou mě upozornil pečlivý čtenář mých textů. Jde o stáří pískovců, z nichž vznikla Čertova kazatelna. Nejde o více než 350 milionů let, to by znamenalo nejspodnější karbon, nebo už skoro devon. Nýřanské vrstvy jsou datovány tak kolem 300 milionů let. Inu, i mistr tesař se občas utne, tak se za to omlouvám!

Váš Václav Ziegler